Občasný únik z reality těchto čtyř stěn mi dává naději,ale ta naděje svitne vždy na tak krátkou chvilku..
Nezbývá tak nic jiného než si opět sednout do kouta a koukat na černotu protější bílé zdi.
Největší děs mám z toho,jak je vše tak jednoduché ale přesto těžké dostat se k té jednoduchosti.Udělat vhodný krok a zamávat minulosti.
Lidský život.Tragédie.Komedie.Tragokomedie.
Máme možnost volby,ale neradi volíme.Jdeme cestou nejpohodlnější.Jak se skáče přes palubu?
Kouzla existujou.
Žádné komentáře:
Okomentovat